Ｋａｒｐｕｃｈｉｎａ Ｇａｌｌｅｒｙ
Vás srdečně zve na zahájení nové galerijní sezóny vernisáží výstavy | cordially invites you to the launch of the new season with the exhibition opening:
𝗟𝗮𝗱𝗶𝘀𝗹𝗮𝘃𝗮 𝗚𝗮𝘇̌𝗶𝗼𝘃𝗮́ - 𝑻𝒉𝒆𝒓𝒆’𝒔 𝑺𝒐𝒎𝒆𝒕𝒉𝒊𝒏𝒈 𝒊𝒏 𝒕𝒉𝒆 𝑨𝒊𝒓 | 𝑵𝒆̌𝒄𝒐 𝒋𝒆 𝒗𝒆 𝒗𝒛𝒅𝒖𝒄𝒉𝒖
Kurátorka | Curator: Alexandra Karpuchina
Graphic designer: Daniel Vojtíšek
Vernisáž | Exhibition opening:
０２. ０９. ２０２５ １８:００
📍Karpuchina Gallery, Rybná 22, Praha 1
Výstava potrvá | The exhibition will be on display:
03. 09. – 10. 10. 2025
♡ Těšíme se na každého z vás! | We look forward to each of you! ♡
[eng version below]
Slovenská umělkyně Ladislava Gažiová výstavou v Karpuchina Gallery navazuje na svůj výrazný návrat k malbě. Držitelka prestižních ocenění, jako jsou The Sovereign European Art Prize v Londýně z roku 2007 nebo Cena kritiky za mladou malbu z roku 2008, se během poslední dekády věnovala převážně výstavním projektům na pomezí kurátorské práce a muzeologického bádání.
Autorka na sebe upozornila v loňském roce, kdy získala Cenu Medy Mládkové a resuscitovala svou malířskou praxi úspěšnou samostatnou výstavou v Muzeu Kampa.
Ladislava jako zásadní malířská osobnost nultých let se vyprofilovala díky působivým temným až fantaskním výjevům, často odkazujícím k bolestivým, úzkostným a dramatickým emocionálním prožitkům. Autorce se podařilo propracovat k velmi výraznému malířskému projevu prostřednictvím specifické techniky spreje, ojedinělé stylizace a osobní symboliky. Tento silně introspektivní přístup autorka postupně přehodnocuje. Těžiště jejího zájmu se přesouvá od ryze osobních pocitů k reflexi obecnějších témat; důležitým se stává politický kontext jak obsahu díla, tak i obecně provozu výtvarného umění.
Za výrazný zlom by se dala považovat výstava ve Fotograf Gallery v roce 2013. Ladislava se zcela odklonila od malby a v rámci své minimalistické až postkonceptuální instalace se zabývala tématem vnímání cizího a neznámého optikou postkoloniálního diskurzu. V následujících letech se prohloubil autorčin zájem o postkoloniální a dekoloniální obrat, otázky formování identity a konstrukce kulturních rámců. Ladislava prošla řadou projektů dekonstruujících zažité narativy vnímání kulturních dějin ve vztahu k etnickým menšinám, úzce spolupracovala s Muzeem romské kultury v Brně, kde měla možnost pracovat se sbírkou, nebo se stala zakladatelkou knihovny romské literatury, která je nyní součástí Averklubu v mosteckém Chanově.
Autorčin nedávný návrat k malbě snoubí malířskou citlivost a jemnost, kterou známe z její rané tvorby, s reflexí obecnějších celospolečenských témat. Nejedná se však o pouhé zaměření na politické a společenské problémy dneška a popření vlastního světa a vnitřních pocitů. Ladislava se často obrací k běžným věcem a jevům, které zaznamenává ve svém bezprostředním okolí. Motivy již nejsou tolik snové jako kdysi, přesto v nich přetrvává cosi surreálného. Právě cestou nenápadných a často mnohoznačných odkazů nalezených ve fragmentech reality se obrazy Gažiové dotýkají závažných a tíživých témat. Autorka realitu pozoruje, upravuje a posouvá na hranu toho, o čem víme, že neexistuje, přitom tušíme, že to není zcela nemožné.
Na výstavě s názvem 𝑵𝒆̌𝒄𝒐 𝒋𝒆 𝒗𝒆 𝒗𝒛𝒅𝒖𝒄𝒉𝒖 Ladislava aktualizuje starší, dříve neprezentované monumentální plátno vzniklé v rámci diplomového projektu na pražské UMPRUM, které doplňuje rozsáhlou sérií nových maleb. Technický postup zůstal stejný – obrazy jsou tvořeny vrstvením spreje přes šablony na surové plátno nebo sklo. Přesto malby působí strozeji a mají téměř architektonickou skladbu. Barevnost je zemitá a velmi tlumená, některé malby jsou tvořeny pouze odstíny šedé. Škála motivů zahrnuje jak žánrové výjevy (krajiny a vanitas), tak i konstruované situace pracující se symboly a znaky. Ladislava dokáže velmi jemně a poeticky pracovat s velice těžkými tématy tak, že zpracovávané motivy neztrácejí na své naléhavosti. Zásadním motivem opakujícím se v sérii je badmintonový košíček. Je to téma hry, které v sousedství vojenských ponorek a letadel nabývá na jiném významu a košíček se tak stává hypotetickou municí. Prostřednictvím tématu raketových sportů se autorka dostává k odkazu na tvorbu výrazného slovenského umělce Júliuse Kollera, který dále rozvádí aktualizací ikonického Kollerova symbolu – otazníku. Ladislava reinterpretuje jeho motivy, promítá je do svého prostředí, dotýká se i Kollerem vytěženého symbolu U.F.O. Práce s jeho odkazem je velmi intuitivní a volná, přesto poukazuje na to, že otazník nebyl nikdy pouhou otázkou, ale spíše požadavkem k zamyšlení nad situací. V dnešním kontextu informačního přesycení připomíná tento znak znovu a s naléhavostí prostor potřebný pro zpochybnění zdánlivě samozřejmého.
𝗟𝗮𝗱𝗶𝘀𝗹𝗮𝘃𝗮 𝗚𝗮𝘇̌𝗶𝗼𝘃𝗮́ (1981, Spišská Nová Ves, Slovensko) je výtvarná umělkyně střední generace, jejíž tvorba propojuje malbu, grafické postupy a konceptuální přístupy s důrazem na symboliku a společenská témata. Je držitelkou prestižních ocenění The Sovereign European Art Prize, Londýn (2007), Cena kritiky za mladou malbu (2008) a Cena Medy Mládkové (2024). Její díla jsou zastoupena ve sbírkách Národní galerie Praha, Galerie hlavního města Prahy, Musea Kampa, sbírky Richarda Adama, Romského muzea v Brně, Alšovy jihočeské galerie a Galerie moderního umění v Hradci Králové.
Samostatně vystavovala například na výstavách Tralala (2005, Galerie Entrance, Praha), Temeraf (2006, Galerie Escort, Brno), Včera jsem vydenzifikoval celý nebe (2008, Galerie kritiků, Praha), Trampem do Orientu (2012, Galerie NOD, Praha), Opre Roma (2012, Czech Center Gallery, Mnichov), Poušť (2013, Fotograf Gallery, Praha), Konec výstavy (2014, Galerie města Třince), Pes na střeše (2015, Galerie Vyšehrad, Praha), Oblak v kalhotách (2016, Galerie Jelení, Praha) a Čekání (2025, Museum Kampa, Praha).
V roce 2021 společně s Averklub Collective realizovala projekt Manuš znamená člověk v Kunsthalle Wien – jedinečný výstavní celek reflektující romskou identitu, kulturu a historii prostřednictvím výtvarné praxe.
──── 𝐸𝑁𝐺 ────
Slovak artist Ladislava Gažiová’s exhibition at Karpuchina Gallery follows her notable return to the field of painting. A recipient of prestigious awards such as The Sovereign European Art Prize in London (2007) and the Prize of the Critics for Young Painting (2008), Gažiová devoted much of the last decade primarily to exhibition projects at the intersection of curatorial practice and museological research. She re-entered the spotlight last year, when she won the Meda Mládková Award and revived her painting practice with a successful solo exhibition at Museum Kampa.
Gažiová emerged as a key figure in the painting scene of the 2000s with strikingly dark, often fantastical imagery, frequently referencing painful, anxious, and dramatic emotional experiences. Her distinctive painterly language evolved through the use of a unique spray technique, singular stylisation, and personal symbolism. Over time, however, this deeply introspective approach began to shift. The focus moved from purely personal emotions toward broader reflections, with increasing attention to the political context of both her work’s subject matter and the wider operation of the art world.
A pivotal moment came with her 2013 exhibition at Fotograf Gallery, where she moved away from painting entirely. In a minimalist, almost post-conceptual installation, she explored perceptions of the foreign and the unknown through the lens of postcolonial discourse. In the following years, Gažiová’s interest in postcolonial and decolonial perspectives deepened, as did her engagement with questions of identity formation and the construction of cultural frameworks. She undertook numerous projects dismantling entrenched narratives of cultural history in relation to ethnic minorities, collaborated closely with the Museum of Romani Culture in Brno - working directly with its collections - and founded a library of Romani literature, now part of the Averklub in Chanov, Most.
Her recent return to painting fuses the sensitivity and delicacy of her early works with an engagement in broader societal themes. This is not, however, a simple pivot to overtly political or social issues at the expense of the personal. Gažiová often draws on ordinary things and phenomena from her immediate surroundings. While the motifs are no longer as dreamlike as before, they still carry something of the surreal. Through subtle, often multi-layered references discovered in fragments of reality, Gažiová’s paintings touch on serious and pressing topics. She observes, adjusts, and pushes reality to the edge of what we know to be impossible, while leaving us with the feeling that it might not be entirely so.
In 𝑻𝒉𝒆𝒓𝒆’𝒔 𝑺𝒐𝒎𝒆𝒕𝒉𝒊𝒏𝒈 𝒊𝒏 𝒕𝒉𝒆 𝑨𝒊𝒓, Gažiová presents an updated version of a previously unexhibited monumental canvas created as part of her diploma project at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague, alongside an extensive series of new works. The technique remains the same - spray paint layered through stencils onto raw canvas or glass - yet the paintings now appear more austere, with an almost architectural structure. The palette is earthy and muted, with some works executed entirely in shades of grey. The range of motifs spans both genre scenes (landscapes and vanitas) and constructed situations working with symbols and signs. Gažiová handles weighty themes with great subtlety and poetic sensibility, without diminishing their urgency.
A recurring motif in the series is the shuttlecock. In the company of military submarines and aircraft, the idea of play acquires a different resonance, with the shuttlecock becoming a hypothetical form of ammunition. Through the theme of racket sports, Gažiová engages with the work of the influential Slovak artist Július Koller, further developing his iconic question-mark symbol. She reinterprets his motifs, translating them into her own environment and also touching upon Koller’s emblematic U.F.O. symbol. Her engagement with Koller’s legacy is intuitive and free, yet points to the fact that the question mark was never merely a query, but a demand for reflection on the situation at hand. In today’s context of informational saturation, the symbol urgently reclaims space for questioning what is taken for granted.
𝗟𝗮𝗱𝗶𝘀𝗹𝗮𝘃𝗮 𝗚𝗮𝘇̌𝗶𝗼𝘃𝗮́ (1981, Spišská Nová Ves, Slovakia) is a mid-career visual artist whose work combines painting, graphic processes, and conceptual approaches, with a strong focus on symbolism and societal themes. She is the recipient of The Sovereign European Art Prize (London, 2007), the Prize of the Critics for Young Painting (2008), and the Meda Mládková Award (2024). Her works are held in the collections of the National Gallery Prague, Prague City Gallery, Museum Kampa, the Richard Adam Collection, the Museum of Romani Culture in Brno, the Aleš South Bohemian Gallery, and the Gallery of Modern Art in Hradec Králové. Solo exhibitions include Tralala (2005, Entrance Gallery, Prague), Temeraf (2006, Escort Gallery, Brno), Yesterday I Disinfected All of Heaven (2008, Critics’ Gallery, Prague), Tramping to the Orient (2012, NOD Gallery, Prague), Opre Roma (2012, Czech Center Gallery, Munich), Desert (2013, Fotograf Gallery, Prague), The End of the Show (2014, Gallery of the City of Třinec), Dog on the Roof (2015, Vyšehrad Gallery, Prague), A Cloud in Trousers (2016, Jelení Gallery, Prague), and Waiting (2025, Museum Kampa, Prague). In 2021, together with the Averklub Collective, she presented Manuš znamená člověk (Manuš Means Human) at Kunsthalle Wien - a unique exhibition project reflecting Romani identity, culture, and history through artistic practice.
Also check out other Arts events in Prague, Fine Arts events in Prague, Exhibitions in Prague.
|
