Ex-Easter Island Head patří ke klíčovým aktérům současného britského undergroundu. Proměnlivé uskupení kolem Benjamina D. Duvalla si získalo nadšené ohlasy napříč médii s aktuální nahrávkou Norther (2024), včetně označení za album roku magazínem The Quietus, svůj osobitý koncept už ale rozvíjí dobrých patnáct let. Na začátku přitom stál jednoduchý nápad otočit nejběžnější nástroj v rocku o 90 stupňů. V podání Ex-Easter Island Head se z položené kytary stává melodický perkusivní nástroj, jehož možnosti posléze se s přidáváním kobylek a dalšími preparacemi rozšiřují třeba na ambientní plochy.
Tvorba kapely balancuje mezi postmoderním gamelanem, minimalistickým ansámblem, za jaký by se nestyděl Glenn Branca nebo Rhys Chatham, a radikálními okraji post-/psych rocku. Precizně utkané kontrapunkty dokáží omámit i dezorientovat, vedle neposedné energie je prostor na rozjímání. Všechny aspekty jsou přitom nejexpresivněji rozpracované na posledním albu, kde sestavu rozšířil Andrew PM Hunt z postambientního projektu Dialect. Subtilní postminimalistické linky rozkvétají do jemné psychedelie nebo komorního ambientu. Kytara zní jako harfa. Nečekaně se vynořuje jakýsi diverzní funk. Je to proces plný překvapení – a otevřená Libeňská synagoga nabídne skvělou příležitost zblízka sledovat, jak celá tahle kutilská alchymie funguje.
