Výstavou, která představuje tvorbu neoavantgardního futurologického uskupení Dviženije, provede kurátorka Barbora Kundračíková.
Neoavantgardní futurologické uskupení Dviženije („pohyb“) v 60. a 70. letech 20. století v četných projektech realizovaných na papíře, ale i ve veřejném prostoru, invenčně rozvíjelo kinetismus, kybernetiku, kosmické utopie i umění performance. Kolektivní tvorba uskupení kolem Lva Nusberga se zájmem o antropocén, lidské tělo, budoucnost života na této planetě i vyjednávání nebo hru s politickým establishmentem dodnes působí inspirativně a provokativně ve smyslu estetickém i kulturně politickém.
Muzeum umění Olomouc pod vedením profesora curyšské univerzity Tomáše Glance představuje unikátní korpus prací uskupení Dviženije a dokumentaci z archivu historiků umění Jindřicha Chalupeckého, Jiřího Padrty a fotografa Jana Ságla, doplněné o další významné zápůjčky. Akcentována přitom bude otázka kreativity a svobody individua a jeho interakce a konfrontace se společností.
Na začátku 60. let se do sovětské kultury po třiceti letech stalinismu citelněji vracejí jednak alespoň útržkovité informace o domácích tradicích avantgardního umění první třetiny 20. století, jednak souvislost s aktuálním uměleckým děním ve světě, která byla samozřejmostí před bolševickou revolucí i v prvním období po ní. Zároveň s přelomovými výstavami amerického, francouzského a britského umění postupně, obzvláště od konce 50. let, sílí i domácí umělecká scéna. Nedisponuje sice ve většině případů téměř žádnou, v některých případech vůbec žádnou podporou ani infrastrukturou ze strany oficiální kulturní politiky, která nadále chrlí floskule o socialistickém realismu, nicméně vytváří volnou síť společenství zájemců o současné umění nepoplatného státním zakázkám.
Vedle Beljutinova studia, které se soustředí na abstraktní malířství, nebo transdisciplinárního společenství kulturního undergroundu, pro který se ujalo označení Lianozovská škola (podle místa na předměstí Moskvy, které bylo jejím centrem), vzniká na počátku 60. let také kolektiv Dviženije. Na rozdíl od jiných společenství nezpochybňuje volnou sounáležitost jednotlivých členů, naopak ji zdůrazňuje. Roli předáka, či dokonce neformálního guru a manažera zastává od počátku Lev Nusberg, ačkoliv jeho hierarchicky výsadní roli brzy napadá Francisko Infante, který po několika letech se skandálními obviněními skupinu opouští a pokračuje v dodnes trvající sólové dráze. Další členky a členové koexistují umělecky i lidsky harmoničtěji a po léta v obměňujících se sestavách vytvářejí desítky invenčních děl i rozsáhlých projektů. Mezi významné osobnosti od počátku patřili Vjačeslav Kolejčuk, Rimma Zaněvskaja Sapgir, Vladimir Akulinin nebo Michail Dorochov, později Galina Bitt, Taťjana Bystrova, Natalja Prokuratova či Alexandr Grigorjev. V polovině 60. let seznamy členů, které Nusberg neúnavně sestavoval, mohly čítat až 30 osob a hlavní představitel Dviženija, v době jeho založení pětadvacetiletý, si zakládal na tom, že průměrný věk i s postupujícími roky stále zůstával velmi nízký.
Od roku 1964 začíná Dviženije pronikat do zahraničí, ačkoliv sami umělci cestovat nemohli. Významnou roli obzvlášť v prvním období hrály Československo, Chorvatsko, Itálie a Polsko. Program skupiny celkem odpovídal tomu, co tehdy jako hlavní úkoly současného umění formuloval například Jindřich Chalupecký, jenž práci skupiny od druhé poloviny 60. let soustavně sledoval: šlo v něm o vztah umělce a společnosti, ale také o umělecké hledání v duchu lidské potřeby transcendence ve vztahu k pragmatické existenci. Hlavními pojmy tvorby se stávají kinetický princip, futurologie, kosmos a kybernetika. Kromě výkresů utopických biosfér, propojujících přírodní principy s technickými konstrukty, se skupina zaměřuje i na výstavbu objektů, v kterých geometrickou abstrakci propojuje s pohybem, světelnými a zvukovými efekty i principy divadelnosti a performance. Za použití prostředků body art a land art inscenuje kolektiv eroticky i divadelně ambiciózní „kinetické hry“ na plážích Krymu nebo v historických kulisách Petrodvorce (Petěrgofu) u Leningradu.
Mnohé projekty zůstávají nerealizované, ale řadu se jich daří rafinovaným vyjednáváním s úřady (například s Ústředním výborem Komsomolu) uskutečnit jako ilustraci sovětského pokroku v nejrůznějších oblastech nových technologií a futurologických vizí.
Nicméně utužování brežněvovské stagnace v první polovině 70. let stejně jako iluzorní představy o možných úspěších na Západě vedou k emigraci některých členů skupiny a jejímu následnému rozpadu. První a poslední rozsáhlá výstava skupiny – doprovázená dnes kultovním katalogem – se konala v roce 1978 v Muzeu současného umění v západoněmecké Bochumi, kde působil ve funkci ředitele brněnský rodák Petr Spielmann. Od počátku 80. let žije Lev Nusberg v USA a na velkou retrospektivní výstavu skupiny Dviženije a nové vyprávění jejího strhujícího příběhu se dodnes čeká.
You may also like the following events from Muzeum umění Olomouc:
Also check out other
Arts events in Olomouc.
