Novou desku v Ústí prvně představím na jevišti Činoherního studia, kde vystoupíme v triu s Ondřejem Kyasem a Jiřím Šedivcem. Zahraje s námi i Tomáš Neuwerth, který album produkoval. Večer otevře Václav Havelka.
„Nejde přestat, i když mi vždycky všechno trvalo dlouho.
To si prostě nevyberete, s kapelou je to lehčí a taky těžší. Víc místa v autě/míň místa v autě, dlouhý zastávky na pumpách/krátký zastávky na pumpách, víno během hraní/voda během hraní, debaty o zvuku, víc kopáku do odposlechu, napsat playlist, v kolik kde co a jak…
Když skončili Houpací koně, ta volba byla jasná, hrát dál. Ještě jak, akusticky, elektricky, sám, s někým, hrát na co a co? Nebylo to na dlouhé přemýšlení, odstřihnout se od toho hutnýho tlustýho zvuku, který jsme si vypěstovali, něčím křehkým, folkovým.
Jezdit sám, nikam se necpat, hrát akustický písničky? Vypadalo to jednoduše. Zrovna frčelo hraní s rytmikou z laptopu, hrubý synťáky, hyperpop, post-pandemický chmury a přehodnocování. Jenže jsem si radši pouštěl Tomu, kdo nás má rád od Neckáře, Katarzii, Sparklehorse, Damona Albarna, Janu Kirschner, Bon Ivera, psal písničky, ze kterých lezly spíš příběhy těch druhých než vlastní — o těch, kterým se to vymklo, který něco dohnalo, jako z povídek Lucie Berlinové.
Takový znělý, přehledný, akustický písně by to možná utáhly s oslnivým hlasem nebo větší instrumentální zručností, ale takhle? Začlo si to říkat o spoluhráče. Ale nechtěl jsem hrát s někým, jen aby tam byl další nástroj. Když jsem slyšel hrát v brněnské Kafaře Ondřeje Kyase Nicka Drakea, řekl jsem si, že se ho zeptám.
Takhle nějak jsem to chtěl."
|
