Blues Alive 2025 proběhne od pátku 14. do neděle 16. listopadu. Následuje volné pondělí, protože 17. listopadu je státní svátek. Letos nám tedy kalendář mimořádně přeje. A jsou nám nakloněny i dramaturgické hvězdy. Lineup je k 1. červnu 2025 kompletní!
Joanna Connor
Kytaristka a zpěvačka původem z New Yorku, která učinila patrně nejlepší rozhodnutí svého života v roce 1984, když si koupila jednosměrnou jízdenku do greyhoundu směr Chicago. Tam měla možnost popustit uzdu svojí lásce, elektrickému blues, a nakonec sdílela pódium s jeho místními exponenty Jamesem Cottonem, Juniorem Wellsem nebo Buddym Guyem. V roce 1987, ve svých pětadvaceti letech a téhož roku, kdy si jako sidemanka poprvé zahrála na Chicago Blues Festivalu, založila Joanna Connor vlastní kapelu a získala kontrakt s prestižním bluesovým vysavatelstvím Blind Pig Records, u něhož o dva roky později debutovala albem Believe It! Známý kritik Thom Jurek na základě jeho poslechu napsal: „Joanna Connor z Chicaga se ukázala jako virtuózní stylistka moderního elektrického blues, R&B a blues rocku. Její styl hry ‚neberte zajatce‘ spojuje ohnivé jednostrunné běhy s oslnivou, drsnou a pohotovou slidekytarovou pyrotechnikou v přístupu zároveň pobuřujícím a hluboce oduševnělém.“
Joanna Connor žila od té doby de facto mezi turné a nahrávacími studii, až si v roce 2003 po vydání úspěšného alba Mercury Blues řekla dost a před životem bluesové hvězdy dala přednost mateřství a výchově dětí, jen po večerech si odskakovala hrát do nejprestižnějších chicagských klubů. Do studia se vrátila až po dlouhých dvanácti letech, vlastně na základě amatérského videa z jednoho z jejích klubových koncertů, které se dostalo do virální pozice a oblétlo celý svět. Následující album Six String Stories bylo na bluesové scéně skutečnou událostí, rozhodně jedním z nezapomenutelných comebacků hodných toho označení. Předposlední album Joanny Connor 4801 South Indiana Avenue produkoval a na svém labelu vydal Joe Bonamassa, zatím poslední kytaristčin titul vyšel vloni pod názvem Best of Me.
Na bluesové scéně dnes patří Joanna Connor k nejsledovanějším kytaristkám. Několikrát objela se svými show celý svět a svojí brilantní slidekytarou, která navazuje na takové velikány jako Ry Cooder nebo Bonnie Raitt, okouzlovala na třech světadílech. Její koncert bude významnou ozdobou Blues Alive 2025.
GA-20
„Tvoříme nahrávky, které bychom sami chtěli poslouchat,“ říká kytarista Matt Stubbs, někdejší člen doprovodné kapely Charlieho Musselwhitea, který od roku 2018 tvoří kapelu GA-20 společně s kytaristou a zpěvákem Codym Nilsenem a bubeníkem Joshem Kiggansem. Ano, skutečně – v sestavě chybí hráč na basu. Vlastně nechybí, sestava je zjevně inspirovaná bandem legendárního Hound Doga Taylora, jemuž ostatně GA-20 vysekli v roce 2021 poklonu svým druhým albem Try It...You Might Like It! GA-20 Does Hound Dog Taylor. Kapela ovšem čerpala inspiraci pro své oldschoolové zvuky i z další hudby, kterou milují od umělců jako Otis Rush, J.B. Lenoir, Howlin' Wolf, Junior Wells, Earl Hooker nebo Johnny 'Guitar' Watson. Přestože rozhodně není žádnou konzervativní bublinou staromilců a její energie je veskrze současná, kapela používá vintage nástroje a zesilovače k produkci svého autentického zvuku a upřednostňuje tradiční nahrávací techniky. „Soustředíme se na příběh, melodii a vytváření nálady,“ říká Stubbs. „Tradiční country a soul v poslední době prošly masivním oživením. Chceme být součástí takového oživení v tradiční bluesové hudbě.“ A to se jim nepochybně daří.
Mark Hummel Band feat. Anson Funderburgh
Hlavní postavy tohoto all stars bandu, harmonikáře Marka Hummela a kytaristu Ansona Funderburgha, jsme viděli v rámci zájezdové show The Golden State – Lone Star Revue na Blues Alive v roce 2013. Nyní přijíždějí se zcela novým programem, ve kterém se ale v žádném případě neztratí nevšední dispozice všech zúčastněných. Základní myšlenka minulého projektu, totiž propojit hudebníky dvou odlišných geografických i hudebních oblastí, Západního pobřeží USA a státu Texas, zůstává díky protagonistům i zde zachována. Mark Hummel vyrůstal v Los Angeles, kde už jako teenager vplynul do bluesového života a napřímo se učil od svých velkých vzorů Sonnyho Terryho, Charlieho Musselwhitea a Jamese Cottona. Od roku 1985 se pohybuje po celém světě jako kapelník vlastního bandu, byl opakovaně nominován na cenu Grammy a je držitelem Blues Music Award za album Remembering Little Walter z roku 2014. Anson Funderburgh je rodilý Texasan, který hrál na kytaru už od raného dětství pod vlivem takových vzorů, jako byli Jimmy Reed, T-Bone Walker, B.B. King, Albert Collins nebo Freddie King. V roce 1978 založil ikonickou bluesovou kapelu Anson Funderburgh & The Rockets, se kterou definoval zvuk moderního texaského blues. Během své kariéry koncertoval a nahrával s mnoha z největších jmen bluesové scény, mimo jiné s Delbertem McClintonem či Jimmiem Vaughanem.
Selwyn Birchwood Band & Carly Harvey
Rodilý Floriďan Selwyn Birchwood patří k nejzářivějším hvězdám bluesové kytary střední generace. Jeho kariéru nastartovalo hned dvojí vítězství v International Blues Challenge v roce 2013, odkud si odnesl vavříny nejen jako leader Kapely roku, ale byl také vyhlášen nejlepším kytaristou. Kritika jej často jmenuje jako přímého následovníka Buddyho Guye, kterého ostatně sám Selwyn jmenuje spolu s Albertem Collinsem a Freddiem Kingem mezi svými největšími vzory. Stal se jedním z chráněnců šéfa hudebního vydavatelství Alligator Bruce Iglauera, který mu na svém labelu vydal třetí album Don't Call No Ambulance (2014) a v této parádní jízdě pokračuje až dodnes po zatím poslední titul Exorcist, který vyšel loni. Speciálním hostem koncertu Selwyn Birchwood Bandu na Blues Alive 2025 bude zpěvačka Carly Harvey, jedna z nejpozoruhodnějších osobností svého druhu. Nalezla totiž zcela unikátní výraz, ve kterém nejen hudebně mixuje blues, soul a jazz, ale také indiánské hudební styly, a využívá prvky indiánských jazyků Tsalagi a Tuscarora. Aneb: něco takového jsme v Šumperku ještě neslyšeli.
Dirty Deep
Jedna z kapel, které bychom mohli na kopák napsat inventární číslo našeho festivalu – na Blues Alive totiž přijedou na četná přání návštěvníků už potřetí. Poprvé to bylo v roce 2016, podruhé o tři roky později. V obou případech je nadšený sál odmítal po jejich vpravdě šílené jízdě pustit z pódia. Dirty Deep jsou jednou z těch nemnoha kapel, o kterých se dá říct, že znějí jako kdyby Iggy Pop jamoval s Johnem Lee Hookerem a záda jim jistila rytmika od Red Hot Chili Peppers. Anebo prostě jako stádo splašených kobyl. Všechno to přitom začalo vcelku nenápadně: pod názvem Dirty Deep se od roku 2010 ukrýval jednočlenný projekt, one-man-band kytaristy a zpěváka Victora Sbrovazza, jenž debutoval značně konzervativně nazvaným albem Back to the Roots. Na druhém albu Shotgun Wedding už byli Dirty Deep dva: kytarista a bubeník značně řeznické rány a zjevně velmi moderního cítění Goeffroy Sourpe. A na třetí desce What´s Flowin´ In My Veins už se objevuje i basista Adam Lanfrey. Trio to táhne dál i přes další tři velké desky včetně té poslední Trompe L'œil. A právě v téhle plné střelecké sestavě také přijedou do Šumperka, aby zde přetavené vlivy Johna Lee Hookera, Sona House či Sonnyho Boye Williamsona, notně potřísněné bahnem z Mississippi z 90. let, kdy tady z řady do té doby živořících kopáčů a šoférů udělala světové hvězdy vydavatelská firma Fat Possum, prezentovali jako další šokovou terapii.
Halo Rider
Základní kádr kapely tvoří uhrančivá dvojice Anne Harris & Markus James. Ona je brilantní houslistka, která v současné době na světové bluesové scéně patrně nemá srovnání. Pochází z Chicaga, kde doslova vymetala kluby, seznamovala se s muzikanty, jamovala, až pomaloučku polehoučku vstoupila do první hráčské ligy. Byla dlouhou dobu členkou kapely našeho starého dobrého známého Otise Taylora, hrála i s Andersem Osbornem, Guyem Davisem, rockery Living Colour, svoje africké geny zúročila po boku Vieuxe Farka Toureho a okouzlila dokonce i post-hippie legendy Jefferson Starship. On má jako kytarista, zpěvák a skladatel za sebou pět sólových alb, z nichž většina je poctou hudbě ze západoafrického Mali, které se nikoli náhodou tradičně říká pouštní blues. O spolupráci Markuse Jamese s malijskými hudebníky vznikl úspěšný dokumentární film Timbuktoubab. Album Head For The Hills James natočil v oblasti North Hill Country společně s místními bubeníky Calvinem Jacksonem (spoluhráčem všech, kteří v oblasti něco znamenali a také otec Cedrica Burnsidea) a Kinneym Kimbroughem (synem Juniora Kimbrougha). Společný projekt Anne Harris a Markuse Jamese přináší hluboce osobní a originální hudbu, pohybující se po trajektorii od old time music přes elektrifikované Hill Country blues až po šťavnatý moderní bluesrock postavený na syrových a tvrdých groovech, při nichž nohy posluchače nezůstanou v klidu. Rozhodně jeden z velkých černých koní Blues Alive 2025.
Beaux Gris Gris & The Apocalypse
Poprvé nás na Blues Alive nadchli v roce 2019 jako nová kapela. Na první dobrou okouzlili názvem, který jasně napovídal louisianské inspirace: ono „gris gris“, dvojslabičné sousloví jak z dětského rozpočítadla, je nejen označení voodoo amuletu chránícího před zlými duchy, ale také název debutového – a skvělého – alba Dr. Johna z roku 1968. A název to není planý, iniciátorka vzniku kapely, skvělá zpěvačka Greta Valenti skutečně pochází z New Orleans. Za účelem vzniku hudebního projektu se spojila s britským kytaristou Robinem Daveym, „obyvatelem“ UK British Blues Hall of Fame. Na turné zpravidla doplňují sestavu podle možností vždy z několika možných kandidátů vesměs z první muzikantské ligy. Od prvního alba drsně nazvaného Love & Murder kapela přináší výborné písně postavené na moderní směsi blues a soulu, s notně „bažinatým“ podtextem zpěvaččina rodiště. A platí to i pro další položky diskografie, alba Good Times End Times (2022) a Hot Nostalgia Radio (2024), jejichž materiál naživo uslyšíme v Šumperku poprvé.
Cinelli Brothers
Projekt zrozený ze společné vášně pro americké elektrické blues z Chicaga a Texasu 60. a 70. let. Bratři Cinelliové, Marco (kytarista a zpěvák) a Alessandro (bubeník), původem Italové usazení v Londýně, se rozhodli vytvořit eruptivní tým představující originální repertoár ve stylu směsi rysů produkce legendárního chicagského labelu Chess Records a detroitského soul-funkového vydavatelství Motown. Bluesový bratrský svazek brzy posílil Enzo Strano na baskytaru (dnes jeho místo zastává Francouz Stephen Giry) a Tom Julian-Jones na harmoniku a kytaru, a tak vznikli The Cinelli Brothers. Kapela, oceněná na mnoha britských i evropských festivalech, představuje novou generaci hudebníků, vášnivě sdílejících lásku k blues, soulu, R&B a autentickému živému hraní. Soubor má za sebou nejen své první americké turné, ale také báječný úspěch v International Blues Challenge 2023 v Memphisu, kde se dostali ve finále až na druhé místo, což je rekord pro neamerickou kapelu za celou čtyřicetiletou historii této nejprestižnější soutěže bluesového světa. Není divu, že v UK Blues Awards byli v roce 2024 vyhlášeni nejlepší ostrovní bluesovou kapelou.
Sari Schorr
Newyorská rodačka s hlasem, který se svou velikostí vyrovná tamním mrakodrapům, se objevila na bluesrockové hudební scéně v roce 2016 s oceňovaným debutovým albem A Force of Nature, se kterém jí pomohl známý britský producent Mike Vernon (David Bowie, Eric Clapton, John Mayall, Fleetwood Mac, Peter Green). S druhou deskou Never Say Never se vydala ještě dále – trvala na tom, že album natočí jako živou nahrávku, aby zachytila syrovou energii své hudby. Její skladby jsou založené na osobních textech, které zdůrazňují Sarinu schopnost vzbuzovat vášeň, empatii a odvahu. Úspěch se po několika letech dostavil – od neúnavného koncertování v newyorském South Bronxu a Lower East Side na Manhattanu až po vystoupení v Carnegie Hall a koncerty po celém světě. Vedle neustálého vlastního koncertování hrála například s Kieferem Sutherlandem, The Sweet nebo Popa Chubbym. Podílela se také na projektu Toast to Freedom pro Amnesty International – podobně jako Warren Haynes, Carly Simon, Eric Burdon, Keb Mo’ nebo Taj Mahal.
True Strays
James Cameron a Joseph James se poprvé potkali v pěti letech na pískovišti – a od té doby bez sebe nedali ani ránu. Jeden se stal učitelem, druhý se vyučil pokrývačem, ale především společně hořeli pro muziku, zejména pro americanu. Prošli spolu řadou kapel, objeli stovky štací a desítky festivalů včetně těch největších, až se nakonec takříkajíc udělali pro sebe. Ve své autorské tvorbě na jednu stranu navazují na klasiky kalibru Muddyho Waterse nebo Neila Younga, na stranu druhou se ale cítí – a právem – být součástí současné scény „modernizovaného retra“, které představují takové veličiny jako Alabama Shakes, The Black Keys nebo Gary Clark Jr. A určitě není náhoda, že názvem svého domácího studia Little Pink vysekli poklonu legendárnímu studiu kapely The Band a Boba Dylana ze šedesátých let Big Pink.
Sean „Mack“ McDonald
Jedno ze jmen, která se za posledních pár let na bluesové scéně skloňují v modu „nejnadějnější“. Brilantnímu kytaristovi a zpěvákovi je teprve čtyřiadvacet, ale už ve věku před dosažením americké plnoletosti o něm psala nadšené články tak renomovaná oborová média jako časopis Living Blues. Pod pomyslnou ochranu si vzali mladého „Macka“ dva shodou okolností naši známí, nedávní hosté Blues Alive, kytaristé Kirk Fletcher a Jontavious Willis. „Mackova“ cesta z rodné Augusty v jižanském státě Georgia vedla přes formální vzdělání v oboru audioprodukce, muzikantsky pak od dokonalého zvládnutí těch nejstarších herních stylů (legendy se vyprávějí o tom, jak už v patnácti skvěle „dával“ písně Roberta Johnsona) a dospění k brilantnímu podání elektrického blues s plnotučnou kapelou. V obou oborech je dnes mistrem a je jedním z těch, jimž bezesporu patří budoucnost. Buďme rádi, že jsme u jeho vzestupu.
Rett Smith
Tenhle chlápek dobře ví, že se píše rok 2025, v jeho hudbě není ani špetka revivalu, a přitom ani na vteřinu nepochybujete, odkud tóny, které hraje na svoji kytaru zkreslenou podle estetiky psychedelického alternativního rocku, vyvěrají. Jeho profesní životopis, tedy jeho začátek, je ovšem značně bizarní, dá se shrnout do věty: profesionálního závodního lyžaře jsme na Blues Alive ještě neměli. Ještě jako Garrett Wayne Smith, tedy pod svým občanským jménem, soutěžil totiž v první dekádě 21. století na vrcholové úrovni v alpském lyžování. Po nepříjemném zranění však sportovní kariéry zanechal a přestěhoval se do „nepříliš lyžařského“ Los Angeles, kde se začal věnovat hudbě. Na kytaru jakž takž uměl, ale začal také psát vlastní písničky a už na svém prvním koncertě v životě, a to nikde jinde než v renomovaném klubu House of Blues, hrál komplet vlastní autorský repertoár. Na scéně se velmi rychle etabloval a svoji hudbu, ve které se podle vlastních slov nechává inspirovat bluesmany a countrymany čtyřicátých až šedesátých let, vydal už na pěti albech, to poslední, A Weighted Remorse, vyšlo vloni v září. Světová kritika muziku tohoto texaského rodáka řadí po bok takových jmen jako The Black Keys nebo Nick Cave, a to je těžký kalibr. Vesměs jde ale o interprety, kteří svůj styl postavili na modifikaci černých kořenů a jejich převedení do současnosti. Stejně jako Rett Smith – takže to sedí.
The Lettners Combo
Rakouská kapela, která je jednou z odnoží na našem festivalu dobře známých a oblíbených The Roosevelt Houserockers, svůj žánr definuje jako „dirty roots“. V jejich pojetí to znamená muziku zhruba vymezenou prostorem mezi New Orleansem a Tennessee, mezi country & westernem a blues, dokonce mezi rock'n'rollem a bluegrassem. První společnou nahrávku vydali v roce 2024 a hned se o nich na místní scéně začalo nadšeně mluvit, The Lettners Combo je dokonale stylové, hráčsky naprosto precizní a přitom dostatečně – jak jinak – „špinavé“, aby dokázalo přesvědčit každé publikum a každé prostředí. Nejen proto, že basové tóny v tomhle řádně odvázaném kvartetu jistí suzafon a tuba.
Předprodej vstupenek probíhá v následujících vlnách:
14.11.2024 - 16.11.2024 - 2300 Kč
16.11.2024 - 31.1.2025 - 2400 Kč
1.2.2025 - 31.5. 2025 - 2600 Kč
1.6.2025 - 13.11.2025 - 2800 Kč
You may also like the following events from Blues Alive:
Also check out other
Music events in Sumperk ,
Entertainment events in Sumperk ,
Festivals in Sumperk .
|
