Zveme Vás na vernisáž výstavy Anny Krištofíkové. Výstavu uvede úvodním slovem Kamil Princ.
Název výstavy odkazuje k autorčině stejnojmennému obrazu, který vytvořila coby přímou citaci Magrittova díla Klíč k polím s použitím iluzivního prvku „parapetto“ typického pro benátskou renesanci. Obraz se stává rozbitým oknem do nebes (fenestra coeli), jehož popraskané střepy odráží pokři-venou realitu, což odkazuje k reprezentativní teorii Johna Lockeho, jenž tvrdil, že vnější svět vnímáme pouze nepřímo, tj. prostřednictvím subjektivních mentálních reprezentací. Krištofíková se ve svých obrazech táže, jaký svět se nalézá před tímto závojem našeho kognitivního zkreslení a jaké scenérie vnitřních krajin leží za ním, uzamčené v našem nitru.
Jelikož na tuto otázku nelze exaktně odpovědět, umělkyně nám ve svých obrazech alegoricky zprostředkovává výtvarnou podobu svého roztříštěného a kaleidoskopicky znovusloženého světa komplikovaných pocitů, těkavých vnitřních impresí, letargických vzpomínek a transcendentních vizí oživující apatickou realitu, do níž jsme heideggerovsky vrženi. Až teprve skrz uměleckou adjustaci skutečnosti, kdy malířka na plátně potkává svého dvojníka (doppelgängera), se pak Krištofíková stává sama sebou. Četné autoportréty jsou introspektivní dekonstrukcí vlastního „já“, kdy se umělkyně a její vnitřní vesmír drolí v mozaiku střepů, na jejichž skle se zrcadlí nové umělecké sféry. A právě změnou úhlu pohledu zahlédneme přes ono rozbité okno dříve nezřené věci, které unikaly naší pozornosti.
Autorka pozoruje svět skrze obsahy svých obrazů, které slouží jako okenice směřující do zapadlých vévodstvích její duše, použijeme-li parafrázi básně Rêverie českého symbolisty, Karla Hlaváčka. Dochází zde však k litosférickému tření externího světa a psychologického panoramatu vlastního nitra, kdy jedno vstupuje do druhého, jako když se potkávají dva burácivé varhanní motivy v rámci jedné barok-ní fugy. Rozbité sklo zde vyjadřuje boření hradeb mezi těmito dvěma říšemi, kde malířka jako provazochodkyně balancuje nad propastí skutečnosti a imaginace.
Toto stírání hranic hmoty a ducha je symbolizováno také motivem divadla a masek, jaké nalezneme např. na obraze Teatrum Mundi přirovnávajícím život k jednomu velkému tragikomickému představení, hranému pro kruté pobavení nějaké vyšší moci nad námi. Rozevírající se divadelní oponu spatříme i na plátně s názvem Starry Night, jež je volně inspirováno van Goghovou olejomalbou De sterrennacht, kde se noční krajina bázlivě chvěje v dramatické konfrontaci s tříštícím se nebem a vířící hvězdy se podobají uhrančivým hypnotickým očím, které Krištofíková pojala doslovně, stejně jako ono tříštící se sklo. Střepy však přinášejí štěstí, a i tato výstava s sebou nese řadu nových perspektiv, tragických příběhů, leč také nadějných očekávání, jaký tajemný výhled se skrývá za oknem, jež se rozbilo… / Kamil Princ
Anna Krištofíková se narodila roku 1999 v Pardubicích. Studovala na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU, Universitatea de Artă și Design din Cluj-Napoca v Rumunsku, The Cooper Union, New York, USA. Od roku 2021 je studentkou Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru kresby Jiřího Petrboka, nyní Alice Nikitnové. Roku 2023 působila jako asistentka v ateliéru Pauliny Olowske v Krakowě.
Program galerie Art Space NOV je podporován grantem Statutárního města Pardubice
Also check out other Arts events in Pardubice, Literary Art events in Pardubice.
|
