Přes den jsem si v lese hrála já, přes noc vojáci
Přes týden byl vstup do lesa zakázán, slyšeli jsme jen zvuky střelby a nálety stíhaček
Člověk si na ty zvuky zvykl
Místo má historii, lesy plný schovávajících se partyzánů, plný zbraní
Hráli jsme si v bunkrech, stavěli v nich domečky pro skřítky
Spousta nevybuchlých pum, pes každou chvíli nějakou vykope
Už se z toho nedělá věda, všichni máme číslo na pyrotechnika
Prostě jsou tam zakopaný, i ty těla, jsou zakopaný, mrtvý rozložený zakopaný
Hrajeme si tam na hrdiny, je to taková hra, se vzduchovkama a starejma kelímkama od jogurtu
Generační paměť otisknutá do dětských her. Uvnitř bunkru jsou ukryté poklady, které mají pro dítě nevyčíslitelnou cenu. Jako půdní profil jsou vrstveny odkazy již čtvrté generace. Všechna tajemství, co jsme zakopali, eroze z půdy jednou navrátí.
Amálie Poledníčková – režisérka, dramaturgyně a zakladatelka NOUS kolektivu je rodačka z Prostějova. Po absolvování Gymnázia Jiřího Wolkera a Literárně dramatického oboru ZUŠ Prostějov pod vedením Hany Špinarové pokračovala ve Filmových, divadelních, televizních a rozhlasových studiích v Olomouci. Následně v Praze na Divadelní fakultě múzických umění (DAMU) absolvovala magisterské studium Alternativního a loutkového divadla v ateliéru Roberta Smolíka. Autorský text Partyzánka sepsala ze zážitků z dětství ve Vícově u Vojenského újezdu Březina.
Projekt vznikl jako absolventský projekt studentů DAMU v Divadle DISK a na základě projektové soutěže Institutu intermédií při FEL ČVUT a byl podpořen z prostředků ČVUT, AMU a UMPRUM.
