𝐙̌𝐈𝐕𝐎𝐓 𝐉𝐄 𝐇𝐎𝐒𝐓𝐈𝐍𝐀 | 𝐏𝐚𝐭𝐫𝐢𝐤 𝐀𝐝𝐚𝐦𝐞𝐜 - 𝐉𝐚𝐤𝐮𝐛 𝐁𝐫𝐚́𝐳𝐝𝐚 - 𝐌𝐚𝐫𝐢𝐞 𝐊𝐮𝐤𝐥𝐢́𝐤𝐨𝐯𝐚́ - 𝐉𝐢𝐭𝐤𝐚 𝐌𝐢𝐤𝐨𝐥𝐚́𝐬̌𝐤𝐨𝐯𝐚́ - 𝐋𝐮𝐜𝐢𝐞 𝐏𝐨𝐮𝐜𝐡𝐨𝐯𝐚́ - 𝐀𝐥𝐳̌𝐛𝐞̌𝐭𝐚 𝐑𝐚𝐣𝐜𝐡𝐥𝐨𝐯𝐚́ - 𝐌𝐚𝐠𝐝𝐚𝐥𝐞𝐧𝐚 𝐑𝐚𝐣𝐜𝐡𝐥𝐨𝐯𝐚́ - 𝐋𝐮𝐜𝐢𝐞 𝐑𝐨𝐬𝐢𝐜𝐤𝐚́ - 𝐒𝐚́𝐫𝐚 𝐒𝐤𝐨𝐜𝐳𝐤𝐨𝐯𝐚́ - 𝐒𝐚́𝐫𝐚 𝐒𝐯𝐨𝐛𝐨𝐝𝐨𝐯𝐚́ - 𝐊𝐚𝐭𝐞𝐫̌𝐢𝐧𝐚 𝐒̌𝐭̌𝐚𝐬𝐭𝐧𝐚́ - 𝐊𝐚𝐫𝐨𝐥𝐢𝐧𝐚 𝐒̌𝐮𝐥𝐜𝐨𝐯𝐚́ - 𝐓𝐞𝐫𝐞𝐳𝐚 𝐓𝐨𝐦𝐚𝐧𝐨𝐯𝐚́ - 𝐃𝐚𝐯𝐢𝐝 𝐓𝐮𝐫𝐞𝐜̌𝐞𝐤 - 𝐉𝐚𝐧 𝐕𝐨𝐡𝐫𝐚𝐝𝐬𝐤𝐲́
𝑍̌𝑖𝑣𝑜𝑡 𝑗𝑒 ℎ𝑜𝑠𝑡𝑖𝑛𝑎, 𝑘𝑑𝑒 𝑠̌𝑡𝑒̌𝑡𝑒𝑐 𝑗𝑎𝑘𝑜 𝑙𝑧̌𝑖́𝑐𝑒 𝑡𝑎𝑛𝑐̌𝑖́ 𝑛𝑎 ℎ𝑟𝑎𝑛𝑒̌, 𝑝𝑟̌𝑒𝑑𝑘𝑟𝑚𝑦 𝑠𝑘𝑖𝑐 𝑠𝑒 𝑚𝑒̌𝑛𝑖́ 𝑣 𝑜𝑏𝑙𝑎𝑘𝑎, 𝑠𝑛𝑖́𝑑𝑎𝑛𝑒̌ 𝑑𝑜𝑘𝑜𝑛𝑐̌𝑒𝑛𝑒́ℎ𝑜 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑧𝑢 𝑐̌𝑖 𝑠𝑜𝑐ℎ𝑦 𝑣 𝑜ℎ𝑛𝑖𝑣𝑜𝑢 𝑧𝑎́ℎ𝑎𝑑𝑢. 𝑃𝑎𝑙𝑒𝑡𝑦 𝑗𝑎𝑘𝑜 𝑡𝑎𝑙𝑖́𝑟̌𝑒 𝑛𝑎𝑑𝑒̌𝑗𝑖́ 𝑗𝑠𝑜𝑢 𝑘𝑎𝑙𝑒𝑖𝑑𝑜𝑠𝑘𝑜𝑝𝑒𝑚 𝑎𝑏𝑠𝑢𝑟𝑑𝑛𝑖́𝑐ℎ 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑧𝑢̊, 𝑘𝑑𝑒 𝑘𝑎𝑧̌𝑑𝑦́ 𝑘𝑜𝑢𝑠𝑒𝑘 𝑠𝑒 𝑚𝑒̌𝑛𝑖́ 𝑣 𝑛𝑒̌𝑐𝑜, 𝑐𝑜 𝑛𝑒𝑢𝑚𝑖́𝑚𝑒 𝑝𝑜𝑗𝑚𝑒𝑛𝑜𝑣𝑎𝑡. 𝐶ℎ𝑢𝑡𝑒̌ 𝑏𝑎𝑟𝑒𝑣, 𝑡𝑎ℎ𝑢̊ 𝑐̌𝑖 𝑡𝑣𝑎𝑟𝑢̊ 𝑠𝑖 𝑡𝑎𝑛𝑐̌𝑖́ 𝑠 𝑎𝑙𝑐ℎ𝑦𝑚𝑖𝑠𝑡𝑖𝑐𝑘𝑦́𝑚 𝑔𝑒𝑠𝑡𝑒𝑚 𝑎 𝑝𝑟̌𝑒𝑑 𝑛𝑎́𝑚𝑖 𝑠𝑒 𝑣𝑧𝑛𝑎́𝑠̌𝑖́ 𝑜𝑡𝑎́𝑧𝑘𝑦, 𝑛𝑎 𝑛𝑒̌𝑧̌ 𝑛𝑒𝑧𝑛𝑎́𝑚𝑒 𝑜𝑑𝑝𝑜𝑣𝑒̌𝑑𝑖. 𝐻𝑜𝑠𝑡𝑖𝑛𝑎 𝑧̌𝑖𝑣𝑜𝑡𝑎 𝑗𝑒 𝑠𝑢𝑟𝑟𝑒𝑎𝑙𝑖𝑠𝑡𝑖𝑐𝑘𝑦́ 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑧, 𝑘𝑑𝑒 𝑣𝑠̌𝑒𝑐ℎ𝑛𝑜 𝑗𝑒 𝑚𝑜𝑧̌𝑛𝑒́ 𝑎 𝑛𝑖𝑐 𝑛𝑒𝑛𝑖́ 𝑡𝑎𝑘, 𝑗𝑎𝑘 𝑠𝑒 𝑧𝑑𝑎́.
Výstava, která představuje 15 výrazných osobností mladé umělecké výtvarné scény, nevznikla jako volná reakce na zadané téma „život jako hostina“ – tedy na koncept, který by svou otevřeností a metaforičností mohl působit jako přímo určený k interpretaci. Není ani pouhým výběrem nejsilnějších témat z klauzurních či diplomových prací AVU posledních několika let. Tyto práce, stále oblíbenější u odborné i laické veřejnosti, bývají ze své podstaty spíše samostatnými výpověďmi jednotlivých umělců. Každý student se zde představuje jako autonomní osobnost, a přestože se jejich díla ocitají vedle sebe, vzájemné propojení, konfrontace nebo soutěžení nebývá hlavním cílem. Primárním kritériem zůstává osobní síla a svébytnost výtvarného gesta, nikoli generační shoda nebo sjednocující výstavní koncept.
Předkládaná skupinová výstava se však snaží o něco jiného: poodhalit a zvýraznit témata, která se v tvorbě mladé generace umělců ukazují jako podstatněji rezonující. Z této „palety života“, již každý z autorů zpracovává po svém, vystupují některé společné akcenty a citlivosti, jež odrážejí dnešní zkušenost. Nejzřetelnějším pojítkem je ovšem i zde osobnostní síla jednotlivců – výrazný talent, který se v mnoha případech již prosadil v prestižních českých galeriích a výstavních síních.
Kurátor výstavy Ivo Kraml
𝙋𝙖𝙩𝙧𝙞𝙠 𝘼𝙙𝙖𝙢𝙚𝙘 (*1994, Chomutov)
Dekádu života strávil s rodiči v americké Floridě. Nyní žije a tvoří v Praze. Na ČVUT studoval architekturu a průmyslový design, absolvoval v Ateliéru sochařství pod vedením Lukáše Rittsteina na pražské Akademii výtvarných umění. Dlouhodobým tématem v Adamcově umělecké tvorbě je figura a protiklad lability versus stability. Tento autentický zájem o ohledávání právě tohoto námětu pramení z autobiografického pátrání po podobě vlastní příslušnosti, hledání způsobu ukotvení. Častým materiálem v jeho tvorbě je beton, sklo nebo dřevo. Přístup k jeho sochařské tvorbě je fragmentárně syntetický, propojuje jednotlivé prvky do výsledného celku, který je tak srozumitelný i náležitě abstrahovaný.
𝙅𝙖𝙠𝙪𝙗 𝘽𝙧𝙖́𝙯𝙙𝙖 (*1995, Ústí nad Labem)
Od r.2019 do roku 2025 studoval na AVU v Praze, Ateliér figurálního sochařství a medaile (V. Míča). Během procesu tvorby se pro něj zájem o tvar stává natolik silným, že převyšuje důležitost samotného tématu.
𝙈𝙖𝙧𝙞𝙚 𝙆𝙪𝙠𝙡𝙞́𝙠𝙤𝙫𝙖́ (*1996)
Studovala na FUD UJEP v Ústí nad Labem a na pražské AVU v ateliéru figurální sochy (2017–2023). Ve své tvorbě se věnuje nestálým materiálům, v nynější chvíli sena, a jejich kombinováním a přeléváním do jiných, stálejších materiálů. Těžištěm zájmu je pak proces práce a vztahovost.
𝙅𝙞𝙩𝙠𝙖 𝙈𝙞𝙠𝙤𝙡𝙖́𝙨̌𝙠𝙤𝙫𝙖́ (*1995)
Je absolventka ateliéru Malířství IV (u Martina Mainera a Marka Meduny) na Akademii výtvarných umění v Praze. Její práce zahrnuje převážně krajinomalbu s důrazem na atmosféru prostředí, scéničnost, včetně figurativních výjevů, což má znázorňovat aktivní účastníky děje, již stojí v kontrastu k okolnímu pasivnímu prostředí. Ve své tvorbě se vrací ve vzpomínkách do dětství na chalupu a její okolí, kde pozorovala nejrůznější světelné jevy neznámého charakteru. Zajímá ji dualita mezi světlem a temnotou, což interpretuje jako duchovní obraz krajiny a jako paradoxní sepětí strachu a naděje.
𝙇𝙪𝙘𝙞𝙚 𝙋𝙤𝙪𝙘𝙝𝙤𝙫𝙖́ (*1981, Praha)
Od roku 2021 studuje na Akademii výtvarných umění v ateliéru Malby IV. Předtím vystudovala sociální pedagogiku a posléze sociální práci na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2007 pracuje v Armádě spásy v přímé péči a je také spoluzakladatelkou sociálního podniku zaměřeného na osoby se zdravotním znevýhodněním Autorka se dlouhodobě věnuje zkoumání vztahu lidí k domácím mazlíčkům, což ji inspirovalo při setkání s lidmi, pro které zvíře představuje středobod života. Patří sem například lidé bez domova, senioři nebo osoby se zdravotním znevýhodněním. Vytvořila sérii obrazů reflektujících jejich vzájemné pouto. Téma rozvíjela i dále, zejména u lidí, kteří své mazlíčky personifikují a oblékají je. Na toto téma začala navštěvovat chovatelské výstavy a zkoumala nabízené produkty. To vyústilo ve vznik série děl, která ukazuje zvířata v oblečcích formou maleb, koláží a asambláží. Aktuálně se zaměřuje na téma ztracených zvířat a pracuje na portrétech koček, jež se ztratily v Praze.
𝘼𝙡𝙯̌𝙗𝙚̌𝙩𝙖 𝙍𝙖𝙟𝙘𝙝𝙡𝙤𝙫𝙖́ (*1999, Praha)
Studovala od roku 2018 do roku 2024 na Akademii výtvarných umění, ateliér malby III Josefa Bolfa, ateliér malby II nejprve pod vedením Vladimíra Skrepla a Adély Součkové. Absolvovala bakalářské studium na katedře výchovné dramatiky na DAMU. Zajímají ji místa, kterými procházíme, jako kódy emocionálního prožitku prostředí. Její současné obrazy jsou především pocitovými mapami různých míst. Představují snahu zachytit barvou, tvarem, linií něco z abstraktní vzpomínky na konkrétní prostředí.
𝙈𝙖𝙜𝙙𝙖𝙡𝙚𝙣𝙖 𝙍𝙖𝙟𝙘𝙝𝙡𝙤𝙫𝙖́ (*2000, Praha)
Studentka AVU v Praze, atelier kresby J. Petrboka. Ve své tvorbě vychází především z osobních zkušeností a prožitků, jejichž zobrazováním a sdílením se snaží narušit hranice lidské komfortní zóny. Svými obrazy otevírá tabu navázané na traumatické zážitky, které má dle jejího názoru v různých formách každý, protože utváření sebe sama v rámci společnosti je proces téměř nevyhnutelně traumatizující. Právě z tohoto důvodu je formování vlastní identity stěžejním tématem Magdaleniných prací.
𝙇𝒖𝙘𝒊𝙚 𝙆𝒓𝙖́𝒍𝙞́𝒌 𝑹𝙤𝒔𝙞𝒄𝙠𝒂́ (*1998, Olomouc)
Je textilní umělkyně, která se dlouhodobě zabývá tématem autoportrétu. Ve svých quiltovaných dílech se snaží otevírat témata týkající se života mladé ženy až téměř deníkovým způsobem. Její poslední tvorba je velmi ovlivněna mateřstvím. Rosická dokončila v roce 2024 ateliér malby u Marka Meduny a Petra Duba na pražské AVU. V současné době žije mezi Prahou a Ostravou. Mezi její podstatné sólové výstavy patří „The Mirror Diary“ v roce 2024 v Platformě 15, v rámci skupinových výstav se jí podařilo vystavovat v Turině, Paříži, ale i Londýně. Zároveň budu již podruhé zastoupena na zahraničním veletrhu, letošní rok na Istanbul Contemporary.
𝙎𝙖́𝙧𝙖 𝙎𝙠𝙤𝙘𝙯𝙠𝙤𝙫𝙖́ (*1996, Havířov)
Studovala v ateliéru sochařství II Tomáše Hlaviny na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve své tvorbě se soustředí především na vyjádření emocí a jejich zhmotnění, velkým tématem je pro ni tělesnost – schránkovitost našich těl, jejich pomíjivost a náchylnost. To se odráží i v jejím přístupu k práci, zásadní je pro ni už samotný proces vzniku díla: ráda experimentuje, ale taky monotónně meditačně opakuje dané úlohy. Během procesu tvorby chce se sochami strávit svůj čas a danou emoci v nich prožívat, přikládá jim skutečný význam, personifikuje je. Vytváří neobvyklá tělesa, do nichž promítá svou vlastní estetiku.
𝙎𝙖́𝙧𝙖 𝙎𝙫𝙤𝙗𝙤𝙙𝙤𝙫𝙖́ (*1996, Poděbrady)
Absolvovala sochařství v ateliéru Lukáše Rittsteina na Akademii výtvarných umění v Praze. Vystudovala SUPŠ sv. Anežky České v Českém Krumlově – obor kamenosochařství, kde od roku 2015 vystavuje na Vánočních slavnostech svůj debut sochu medvěda. Její předešlá studia na AVU se ubírala k restaurování kamene, ale časem změnila obor na moderní sochařství. Ve své aktuální sochařské tvorbě se Sára zajímá o zvířecí tématiku, dále o podobnosti mezi zvířetem a člověkem – ať už tělesné či povahové.
𝙆𝙖𝙩𝙚𝙧̌𝙞𝙣𝙖 𝙎̌𝙩̌𝙖𝙨𝙩𝙣𝙖́ (*1996, Olomouc)
Krátce prošla ateliérem fotografie na brněnské Fakultě výtvarných umění, bakalářské studium ukončila v sochařském programu na Ateliéru Socha 1 u Michaela Gabriela a magisterské v ateliéru Socha 2 u Tomáše Hlaviny na pražské Akademii výtvarných umění. Vystavovala v rámci skupinových výstav (Overlaps, Prostějov, Tíže, Industra Gallery, nebo v rámci festivalu Sculpture line jako součást skupinové výstavy (společně s Kurtem Gebauerem a Anetou Filipovou). Toto léto spolu s Michalem Pustějovským představili výstavu Nuance vzdechu v pražské Curator Contemporary.
Dlouhodobým tématem Kateřiny Šťastné je tělesnost ve vztahu. Vlastní představu o tom, jaký tvar by mohl mít dech v okamžiku vzájemného ovlivnění fyzickým tělem Kateřina uchopuje v sochách, objektech a reliéfech, ale také v pracích z textilních materiálů (I BREATHE, I FEEL). Náměty nejčastěji vycházejí z deníkových záznamů, z běžného pozorování okolí, či sebe sama. Přičemž tyto prostory i specifické sociální situace vnímá prostřednictvím vlastního těla.
𝙆𝙖𝙧𝙤𝙡𝙞́𝙣𝙖 𝙎̌𝙪𝙡𝙘𝙤𝙫𝙖́ (*1997, Praha)
Vystudovala Avu v Praze, Praha, ateliér malířství I Roberta Šalandy (2017-2024), ateliér Socha 2, AVU Tomáše Hlaviny (2022). Karolína je malířka s velkým citem pro krajinu, díky své tvorbě získala v letošním roce druhé místo v Ceně kritiky za mladou malbu. Dnešní doba je pro Karolínu Šulcovou hodně spojená s odreagováním se od přesycenosti, přílišného rozptýlení či starostí, které běžný dospělý člověk dennodenně řeší, ale mezitím věří, že si i najde tu drobnou chvíli na to, se prostě ztratit. Cítit se někde doma je pro ni spojené s pocitem někam patřit, umět být i sám se sebou, lépe se znát, mít své místo. Moci se někam vrátit. Návrat domů je dost možná stejně důležitý, jako když se vydáváme na cestu. Může totiž znamenat obohacení jinakostí po zkušenosti z cesty.
𝙏𝙚𝙧𝙚𝙯𝙖 𝙏𝙤𝙢𝙖𝙣𝙤𝙫𝙖́ (*1991, Hodonín)
Je vizuální umělkyně, jež se pohybuje převážně v malířském médiu. V současné době je zaměřena na užití přírodních barviv, skrze ně otevírá otázky proměnlivosti, nestálosti a časovosti, jako hlavních esencí zahrady, která je v její tvorbě dlouhodobým tématem. Absolvovala ateliér malby na Akademii výtvarných umění v Praze a studium Zahradní a krajinářské architektury na Mendelově univerzitě v Brně. Pošla zahraničními stážemi na HKU University of the Arts Utrecht v Nizozemí a St. Cyril and St. Methodius University of Veliko Tarnovo v Bulharsku a uměleckými rezidencemi v Bulharsku a v Budapešti.
𝘿𝙖𝙫𝙞𝙙 𝙏𝙪𝙧𝙚𝙘̌𝙚𝙠 (*1993, Třeboň)
Studoval v ateliéru profesora Jiřího Beránka na Západočeské univerzitě v Plzni, odkud v roce 2017 přestoupil do ateliéru figurálního sochařství Vojtěcha Míči na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v roce 2020 absolvoval. Ve své tvorbě se snaží o upřímnou sebereflexi – zabývá se tématem ztracené bezprostřednosti, pudovosti, bdělé přítomnosti a automatismu, procesu vnímání a učení se. Zajímá ho také senzitivita dětství a dospívání, která je spjata s utvářením osobnosti. Situace, které jsou pro jeho práci výchozí, má pečlivě odpozorované jak na sobě, tak na svém okolí – neomezuje se přitom jen na člověka, ale inspiruje se i jinými formami života, například nejrůznějšími organismy.
𝙅𝙖𝙣 𝙑𝙤𝙝𝙧𝙖𝙙𝙨𝙠𝙮́ (*1997, Praha)
Vystudoval AVU v Praze, ateliér Grafika II Vladimíra Kokolii. Celou dobu od začátku roku 2020 se věnuje kresleným a malovaným portrétům významných osobností lidských dějin a kultury, kterých už je určitě kolem dvou set. Jsou vytvářené různými technikami, a když je publikuje každý́ týden na Facebooku, přidává k nim biografické údaje. Pro něj samotného je to jakési spojení umění a naučnosti, které mi funguje.
𝗩𝗲𝗿𝗻𝗶𝘀𝗮́𝘇̌ 𝗵𝘂𝗱𝗲𝗯𝗻𝗲̌ 𝗱𝗼𝗽𝗿𝗼𝘃𝗼𝗱𝗶́ 𝗸𝗮𝗽𝗲𝗹𝗮 𝗪𝗮𝗹𝗱𝗲𝗻, 𝗼𝗯𝗹𝗶́𝗯𝗲𝗻𝗮́ 𝘂 𝘀̌𝘂𝗺𝗮𝘃𝘀𝗸𝘆́𝗰𝗵 𝘀𝗮𝗺𝗼𝘁𝗮́𝗿̌𝘂̊, 𝗵𝗿𝗮𝗷𝗶́𝗰𝗶́ 𝗺𝗲𝗰𝗵𝗼𝘃𝘆́ 𝗽𝘂𝗻𝗸 𝘇𝗲 𝗦̌𝘂𝗺𝗮𝘃𝘆.
GALERIE SE V ROCE 2025 TĚŠÍ PODPOŘE V RÁMCI DOTAČNÍCH PROGRAMŮ MINISTERSTVA KULTURY ČR, STATNÍHO FONDU KULTURY ČR A JIHOČESKÉHO KRAJE
Also check out other Arts events in Klatovy, Literary Art events in Klatovy.
|
