Milan Cieslar, Jakub Guziur
PALIMPSESTY
Společnou výstavu v ART patře – prostoru pro současné umění v budově Magistrátu města Hradce Králové – nazvali autoři Milan Cieslar a Jakub Guziur Palimpsesty. Shodli se na termínu, který první z autorů již dříve pro své obrazové cykly použil, druhý jeho význam svými posledními díly bezděčně oživuje. Ve vlastním významu termín palimpsest, řecky πάλιν ψάειν [palin psaein], česky „opět vyškrabaný“ odkazuje k praxi především středověkých pisatelů, kteří z úspornosti a zároveň i v kulturním přehodnocení odstraňovali z původních pergamenů antické texty a pokrývali je texty novými, křesťanskými. I kulturu v širším smyslu lze metaforicky nahlížet jako ustavičné přepisování starších struktur aktuálnějšími, které se zdají být platnější a užitečnější. Nemohly by ovšem nikdy vzniknout bez opory v již vykonaném, přičemž občas není snadné je přijmout.
Milan Cieslar (*1969) je pohlcen médiem malby. Malířství ovšem už dávno není jen pečlivým následováním zažitých a srozumitelných figur snadno evokujících naše vzpomínky a zkušenosti. S překonáním imperativu zobrazování je také naléhavou výzvou našim intelektuálním a emocionálním schopnostem. Zásadní klíč k možnostem malby je v médiu samotném – rozpoutání barev a tvarů vtahuje autora a později i diváka do dobrodružné cesty k překvapivému nahlédnutí. Proces oceňování vznikajících vizuálních vzorců vyvolává aktivní reakci, doprovází ho ustavičné nadsazování a vyvažování. Malování je u Cieslara nekonečný proces, který se nehodlá spokojit ani se samotným dokončením artefaktu. Hotový obraz je výzvou ke svému novému přepracování. Zobrazování zde není východiskem, ale může z pozorovaného bezděčně vytanout ve vstřícných náznacích.
Jakub Guziur (*1978) se pohybuje v uměleckém prostoru, který prostupují dvě osy – textová a obrazová. V tradici vizuální a konkrétní poezie nechce ignorovat u textů jejich možnou vizuální působivost a v obrazech zůstává citlivý k jazykové polysémii při jejich pojmovém čtení. Guziur si ve svém dosavadním díle osvojil bohatou škálu formálních prostředků, které brilantně střídá a které se nečekaně naplňují novými, někdy i napjatě unikavými významy. Tištěná písmena, psaná slova, transparentní podklad, zrcadlení, zobrazivý odkaz i zanechané fyzické stopy, vše může být cenným výrazem i významem. Nervní přepisování slov v prezentovaných pracích, které barvou i gestem rozvibruje obrazovou plochu, má snahu nás vnořit do beztížného prostoru a ponechat nás v něm plynout v obklopení vlastních slovních asociací.
Výstavní prezentace obou umělců v jubilejním roce Dalibora Chatrného je víc než patřičná. Chatrný by určitě tuto tvorbu ocenil, byla by mu blízká trvalým unikáním z již dosažených srozumění a radostným rozpoutáváním nových nejistot sdělení. Výtvarná kultura nám nabízí struktury k využití, naše vědomí musí být schopné se jimi zabývat, musí je z pudu sebezáchovy zkoušet rozvíjet a připravovat pro nečekané příští. Řečeno s Bergsonem: „O […] minulost se opíráme, k […] budoucnosti tíhneme. Opírat se a tíhnout je tedy vědomým bytostem vlastní. Chcete-li, vědomí je spojení mezi tím, co bylo, a tím, co bude, most položený mezi minulost a budoucnost.“ A to zcela jistě platí i pro „vizuální“ vědomí.
Aleš Svoboda, kurátor výstavy
Also check out other Arts events in Hradec Kralove, Sports events in Hradec Kralove, Literary Art events in Hradec Kralove.
|
